Je výtvarník Zdeněk Miler sběratelem mušlí?

Všichni jistě známe kreslený seriál „O krtkovi“ a rádi se na něj jistě podíváme i nyní, byť většina z nás odrostla školním škamnám.

Jako otec 2,5leté dcery však „musím“ víceméně pravidelně sledovat Večerníček, kde na začátku února vysílali Krtkova dobrodružství. A zde se dostávám k zamyšlení z názvu článku.

V jednom z dílů nazvaném „Krtek a raketa“ přistává náš černý hrdina po různých peripetiích na ostrůvku v moři, který je poset spoustou různých mušlí. Byť se jedná o kreslené dílko pro děti, jsou zde zobrazené mušle velice věrně vyvedeny a snadno rozeznatelné.

V letmých záběrech můžeme vidět takřka přesně vyvedené exempláře druhů Cypraea tigris, Charonia tritonis, Epitonium scalare, Architectonica maxima, Cypraecassis rufa, Tonna sulcosa, Murex haustellum a spoustu různých zavinutců, oliv, zaděnek, hřebenatek a jiných, u kterých však jsou již vzory a barvy umělcem pozměněny.

Toto úsměvné dílko z roku 1965 (!) zobrazuje výše uvedené druhy opravdu věrně a proto se ptám: Je Zdeněk Miler sběratelem lastur či čerpal inspiraci jinde?

Večerníčkům zdar!

 Martin Kuča
Na vlastní oči

Když jsem si přečetl tento dopis, uvědomil jsem si ke svému překvapení, že ač je mi postava výše jmenovaného hrdiny milá a jméno autora mi není neznámé, nevzpomínám si, že bych onen díl někdy zhlédl. Vybavil jsem si ale stránku z Voluty, kde byl pravděpodobně výjev z onoho filmu. Zalistoval jsem starými čísly a opravdu: v čísle 17 (posledním, které jsem dělal na koleně formou lepené matrice) je na straně 15 pohlednice z filmu Krtek a raketa. V encyklopedii jsem zjistil, že pan Zdeněk Miler, režisér a výtvarník animovaných filmů a dětských knížek, oslaví za několik dnů 81. narozeniny. Zavolal jsem nejprve k němu domů a po krátkém rozhovoru s ním měl přislíbeny odpovědi na otázky související se světem lastur. Poslal jsem nejdříve dopis, ale po další dohodě jsme nakonec přišli na jeho adresu s redakční kolegyní Irenou Chvátalovou osobně.

Jako správní reportéři jsme byli vybaveni fotoaparátem, magnetofonem s vestavěným mikrofonem a posledními čísly Voluty (aby si snad manželé Milerovi nemysleli, že jsme snad nějací pisálci z bulvárního plátku). Podařilo se nám vypátrat (díky přátelské atmosféře, skvělému čaji a sdílnosti obou výtvarně činných manželů), že pan Miler je nadšeným obdivovatelem lastur.

Miroslav Hurt
Zde je část rozhovoru, ve kterém nám Zdeněk Miler prozradil, kdy objevil krásu lastur a co ho k ní přivedlo:
 
Výtvarník Zdeněk Miler s knihou zmiňovanou v článku.

Svou atmosférou mě okouzlilo už samotné moře, jeho šumění a neustálý pohyb - přelévání vln, přesýpání písku. Poprvé jsem ho viděl ve Splitu. A lastury?  Bylo mi kolem čtyřiceti let, když jsem navštívil Bulharsko, kde byla na plážích spousta krásných malinkých mušliček. Přivezl jsem si jich odtud plnou krabici od bot. A nejen těch malinkých. Viděl jsem tam dokonce stěnu, kde byla v omítce jedna mušlička vedle druhé a bylo to nádherné. Chystal jsem se vytvořit něco podobného, ale nakonec jsem od toho záměru upustil. Na ostrůvku Lido v Benátkách, kde jsem byl na filmovém festivalu, mě zase zaujalo množství  barevných, žlutobéžových srdcovek. Začal jsem sbírat i další lastury a dokonce se mi podařilo koupit jednu sbírku, v níž  byla i mušle, kterou mám nejraději – Cassis tuberosa. Najednou jsem měl krasných mušlí plný stůl a nevěděl jsem, jak je co nejlépe uložit. Nejdříve jsem je vyrovnal  na skříňku, ale po delší době se na nich usazoval prach a mě vůbec nebavilo je čistit. I manželka říkala: „To je tvoje, tak si to dělej sám.“ Nakonec jsem si ze sbírky vybral tři mušle, které se mi líbily nejvíce a ostatní uložil na půdu.

V době, kdy jsem byl v Bulharsku, jsem přemýšlel o námětu pro třetí ze série kreslených filmů o krtečkovi. Říkal jsem si, že by bylo škoda, abych tam ty lastury neudělal, vždyť jsou tak nádherné. Je s podivem, jak to Pán Bůh zařídil, že je to úplný unikát.Tam mě napadl děj filmu: krtek odstartuje z dětského pískoviště v malé raketě a dopadne na malinký ostrůvek v moři, který je posetý různobarevnými lasturami. Díl dostal název Krtek a raketa. Při kreslení lastur mě inspirovaly nejen ty z Bulharska, ale i část zakoupené sbírky. Mrzelo mě však, že jsem lastury nedokázal pojmenovat, tak jsem o nich sháněl nějakou knížku. Pak jsem ji koupil při své cestě do Francie a z této malé knížečky jsem také čerpal. Bylo to moc hezké období...

Sběratel Zdeněk Miler: „Tak tahleta pichlavá se mi taky moc líbí.“

I v pozdější době přibyly občas do sbírky nějaké mušle, které jsme si se ženou přiváželi z cest – z Itálie, z Mallorky, z Chorvatska,...  Moji ženu okouzlují lastury stejně jako mě a sama je také maluje, takže pochopení pro sbírání samozřejmě má. Lastury jsou tak sugestivní pro toho, kdo má výtvarný smysl... Dnes  mám celkem asi 150 lastur a mezi moje nejoblíbenější patří kromě výše jmenovené i Tridacna squamosa a také Chicoreus ramosus, zakoupený v Náprstkově muzeu a pocházející ze sbírky cestovatele Vojtěcha Alberta Friče. 


 Podle magnetofonového záznamu zpracovala Irena Chvátalová