„Jediný poznatek, který se dá vyjádřit, abychom byli naprosto přesní, je, že svatý oheň se nedá uhasit bídou ani zapálit univerzitní pochodní. Lidé, jejichž práce je dnes již klasikou a jejichž oddanost tomu je pro nás privilegiem ctít, neměli v jakémkoli smyslu víc vzdělání než sebezapření, nezlomnost, energii, zaujetí pro hledání pravdy a přirozenou lásku k přírodě. Tyto vlastnosti jim umožnily čerpat ovoce ze stromu vědění.“

Dall pracoval pro Illinoiskou centrální dráhu a poté se zúčastnil jako přírodovědec expedice na Aljašku pro společnost Western Union International Telegraph, který měl za úkol najít pozemní telegrafické spojení z Aljašky do Evropy. To byla příležitost prozkoumat neznámý svět. Dall zaznamenával místní etnologické, geologické a biologické poznatky. Z pověření Smithsonian institut1 přivezl tisíce vzorků měkkýšů a dalších zvířat, které našel v průběhu expedice.

Následovala práce na pobřežních a geodetických průzkumech, kde měl na starost parníky mapující aljašské pobřeží. Tak se stal zástupcem společnosti Smithsonian, nikoli jako její zaměstnanec, ale jako zaměstnanec U.S. Geological Survey2. Dall byl ve Smithsonian 47 let, ze začátku ve „věži“ staré budovy, později v přepychové části nového Národního muzea, vystavěného za vlády Theodora Roosevelta.
 

Calliostoma orion Dall, 1889,  18 mm, San Salvador, Bahamy

Jeho 82-letý život překlenul období označované za popisný věk malakologie. Dall do něj přispěl třemi skutky:
1) Popsal více druhů měkkýšů než kdokoli jiný (kromě Pilsbyho). Z 5427 druhů a rodů měkkýšů, červů, korýšů, ramenonožců, pláštěnců a savců je 5302 měkkýšů. Z přibližně 2000 druhů a poddruhů známých v roce 1921 z Aljašky po Jižní Kalifornii bylo 47% popsáno jím. Jeho úsilí nebylo zaměřeno pouze na západ. Pracoval i na jihovýchodě USA (na recentních i fosilních druzích) a v Peru.
2) Dall se dělil. Pokud ho někdo navštívil nebo projevil zájem o jeho vytěžený materiál,  často mu jej velkomyslně věnoval a nečinil si  nárok na jakékoliv zásluhy.
3) Dall vzkřísil Rödinga. Kdysi byl v Evropě veden spor o to, zda používat Linného či Lamarckovo názvosloví. Tento spor byl svázán s geopolitikou té doby: Anglie soupeřila s Napoleonskou Francií. Nepřátelství vzniklé tímto konfliktem (a v předchozích staletích bojem o celkovou nadvládu) se ve 30. letech 19. století dostalo do zoologie stejně tak, jako do spousty dalších oborů. Tato dichotomie vytvářela propast mezi Anglií (Linnéovci) a všemi ostatními (Lamarckovými příznivci).

Tato zoologická polemika měla svůj počátek u sbírky J. F. Boltena, který do své smrti roku 1796 vytvořil její pečlivý katalog, kde použil svůj vlastní taxonomický systém. O dva roky později P. F. Röding vydal Boltenův katalog, který obsahoval spoustu nových rodových a druhových jmen. Aby tyto názvy byly srozumitelné, Röding přidal synonyma a odkazy k již publikovaným kresbám, čímž splnil požadavky na moderní zásady zoologických názvosloví. Tak se stal Boltenův katalog zdrojem nových pojmenování.

Některá z Boltenových jmen byla totožná s Lamarckovými jmény. Tehdejší vědecká společnost, která již přijala Lamarckova názvosloví, ignorovala Rödinga, i když Boltenův katalog byl vydán před Lamarckem. Takže spousta Lamarckových druhů byla změněna a mnoho do té doby obecně používaných názvů se začalo používat jen jako synonyma.
 

Nassarius pernitidus (Dall, 1889)

Boltenův katalog byl tak vzácný, že zůstal relativně neznámý po více než sto let. Ale během prvního desetiletí 20. století Dall začal křísit Rödingovy názvy založené na Boltenovi. To pobouřilo mnoho jeho současníků, protože to znamenalo zrušit některá dobře známá Lamarckova jména. Dall však byl naplněn oním „svatým ohněm“, ve který věřil, a vytrval. Proto jsou Rödingova označení dnes již akceptována. Při čtení Dallových prací na člověka působí jejich jasnost a úplnost. Je jednoduše srozumitelný laikovi i odborníkovi.

Dall nebyl bez kreativity a měl i smysl pro humor, jak dokazuje následující svatební přání zaslané Idě Shepard Oldroydové a Tomu Shaw Oldroydovi.

„Z vlastní zkušenosti mohu ty, kdož se vzali, přirovnat ke dvěma stranám lastury: rozdílní, a přitom v určitém smyslu stejní; oba dva jsou si vzájemně potřební, aby se stali úplnými; pokud se kdokoli snaží dostat mezi ně, pevně se semknou; vnějšímu světu ukazují svou sílu a krásu, ale to, co je  nejvzácnější, nejjemnější a nejdůležitější v jejich společném životě, skrývají. Tichá spokojenost je pro mlže pověstná, a lidé jí též nepohrdají; také se říká, že jsou šťastní v hlubokých vodách, které, jak  doufám, nikdy neopadnou. Mezi sebou uzavřou a vypěstují »perlu obrovské ceny«, což je zmiňováno v bibli, a symbolizuje to vše krásné mezi nimi. Nezapomeňte nikdy na příklad lastur. Nechť soužení a žal Vás následují šnečí rychlostí a nikdy Vás nedoženou. Nechť se štěstí na Vás lepí jako ušeň na skálu a Vaši přátelé ať jsou početní jako plážovky.“

Je příznačné, že úžasný druh Cirsotrema dalli je pojmenován na jeho počest.

William Healey Dall zemřel v roce 1927 ve Washingtonu, D. C. Jeho sbírky jsou umístěny v Národním muzeu Spojených Států a v Harvardském muzeu.

Vysvětlivky:
1. Přírodovědný ústav ve Washingtonu, jehož sbírky patří k nejpočetnějším na světě.
2. Americký ústav pro výzkum geologie.

Poznámka redakce: autorka článku Linda Brunnerová je prezidentkou společnosti Conchologist of America.

(Na základě pochybností některých členů výboru o oprávněnosti uvedení  článku o „jakémsi“ Dallovi jsem vyhledala v  ceníku Toma Rice počet jím popsaných druhů. Je jich 836, což je přibližně každá 33.   I.Ch. )