Promiňte mi ten neodborný termín, ale mně se slovo „šnek“ líbí více než správnější hlemýžď či plž. A jaké že to safari lze s nimi prožít ? Při troše štěstí to může být podobné dobrodružství jako při africkém safari s velkou zvěří.

Je pravda, že k setkání s nimi nepotřebujeme terénní landrower ani fotoaparáty s drahými objektivy, o penězích na letenku a další služby v cizině nemluvě. Na hlemýždě a slimáky občas sesíláme kletby, když nám přes noc zlikvidují vysázenou zeleninu. Zvláště v posledních dvou letech byly příznivé podmínky pro jejich vývoj, a tak se trochu přemnožili. To jsou však jenom ty běžné druhy.

Největší vzácnosti hlemýždí fauny bychom asi těžko nalezli. Obývají většinou odlehlá  místa a jsou tak maličcí, že je bez lupy ani nerozlišíme. V naší je jen málo odborníků – malakozoologů, kteří je dokonale znají. Legendárním znalcem je Dr. Vojen Ložek.

Při pozorném vnímání přírody kolem sebe můžeme téměř za humny objevit opravdové zajímavosti a vzácnosti pomalého bratrstva.

Šnečku, šnečku, zastrč růžky
se mě chtělo říci, když přinesl jeden z účastníků našeho letního putování v maďarském pohoří Pilis tohoto živočicha. I když to byl jen obyčejný hlemýžď zahradní (Helix pomatia), fascinoval svým obřím vzrůstem. Místo, kde žil, je ve vápencové oblasti a živočich měl tedy k dispozici dostatek stavebního materiálu pro vytvoření ulity. Vážil 50 g, zatímco běžné velikosti stejného druhu ve středních Čechách dosahují hmotnosti jen 20 g. Proč jsem mu chtěl doporučit, aby zastrčil růžky? To proto, že by byl jistě vítaným objektem sběračů hlemýžďů pro výdělek.

Ten šnek je nějak moc žlutý
napadlo mě, když jsem jej spatřil na takové nízké zídce u volejbalového hřiště v Královském Chlumci. Hlemýžď žlutavý - Helix lutescens (viz foto na zadní straně) totiž tady, v centru Východoslovenské nížiny, neměl co dělat. Nebyl odsud znám. Zřejmě byla jeho mláďata či vajíčka zavlečena, spolu s vápencovým kamenem použitým na stavbu zídky, ze vzdálených slovenských hor. Tedy černý pasažér. Sleduji jej na této druhotné lokalitě při občasných návštěvách už asi 20 roků a on si tam na zídce vesele žije a zdatně se množí. Jeho ulita je křehčí než ulita hlemýždě zahradního a povrch je pokryt ploškami, jako by jej někdo jemně oťukal kladívkem.

Inzerát: „Prodám násadu kaviárových hlemýžďů“
V porevolučních dobách jsme si všichni mysleli, že díky některým novým aktivitám bychom mohli rychle zbohatnout. Nevím, kolika lidem se to podařilo v případě tzv. „kaviárových hlemýžďů“. Ten, kdo navštěvuje o své dovolené Středomoří, je může znát z jejich domoviny, například z chorvatského pobřeží Jadranu. Jejich vědecké jméno je Helix aspersa (viz foto na zadní straně). Co však dělala početná kolonie těchto živočichů v rákosovém porostu na břehu Balatonu poblíž Tihany? V Maďarsku se v posledních letech objevuje více teplomilných rostlin i živočichů z jihu. Snad to souvisí s globálním oteplováním. Jak sem však mohl dolézt pomalý hlemýžď? Naskýtá se i vysvětlení, že některý místní chovatel se chtěl zbavit neprosperujícího chovu a tady je vypustil. Pro mne to zůstává nevyřešenou záhadou.

Tropický plž v potoce
Maďarský Hévíz patří k vyhledávaným termálním lázním. V teplé vodě jezera i v potoce z něho vytékajícího se daří celoročně tropickým vodním rostlinám i mnoha druhům akvarijních ryb. V tom potoce nás upoutaly prázdné vřetenovité ulity a posléze i živí vodní plži. Neznám jistě jejich jméno, ale možná to byli akvarijní plži i u nás dříve hojně zastoupení v akvaristické praxi. Myslím, že jim patřilo vědecké jméno Melanoides tuberculatus.

Nakonec jedna zajímavost ze středních Čech
Při jedné návštěvě u kamaráda na Kladensku jsem procházel jeho rozsáhlou, krásnou zahradu se spoustou bazénů, rybníčků a rybníků. Kolem plno zajímavých rostlin, prostě zahrada jako z pohádky. Celý den tenkrát pršelo a to se líbilo šnečkům s pruhovanými ulitami, kteří lezli všude po vegetaci. Zprvu jsem si jich nevšímal, vždyť jich mám sám plnou zahradu a nejsem jimi moc nadšen. Domníval jsem se totiž, že to je všude běžně rozšířená páskovka keřová. Pak mě napadlo vzít jednu páskovku do ruky a otočit ji k sobě. Objevilo se čokoládově hnědé ústí ulity. Nestačil jsem se divit, držel jsem v ruce páskovku hajní - Cepaea nemoralis (viz foto na zadní straně). Proč mě to tolik překvapilo? Protože ve středních Čechách neměla co dělat. Její výskyt  má být u nás na severozápadní hranici země, například v Jizerských horách. Diskutoval jsem o tom s hostitelem a ten si vzpomněl, že v těch končinách má kamaráda a s ním si občas  mění rostliny. Takže zase černý pasažér a jedna zahrada u Kladna má o zajímavost více.

A pak že se šneky není žádné dobrodružství !