Všichni členové našeho klubu jistě znají jméno Tom Rice. Snad každý má nebo zná jeho ceník mušlí „A Catalog of Dealers Prices for Shells“. Je to pozoruhodná publikace, letošní aktualizované vydání obsahuje více než 30 000 údajů! Ve 20. čísle Voluty mne zaujal článek pana Jaroslava Derky o jeho cestě na Filipíny, kde píše, že na ostrově Panglao za nabízené mušle požadovali cenu podle ceníku Toma Rice a nic z ní neslevili.

Mimo tento ceník mušlí vydává Tom Rice každoročně seznam sběratelů mušlí z celého světa, dále seznam klubů, knih, časopisů a obchodníků s mušlemi a občas seznam mušlí na poštovních známkách.

Jako hlavní v této bohaté publicistické činnosti musíme ale považovat vydávání časopisu „Of Sea and Shore“. Začal v roce 1969 a do dnešního dne vyšlo již 23 ročníků – každý ročník má 4 čísla. První čísla tisknul Tom ručně na přístroji, který si vypůjčil, další byla vytištěna v profesionálních tiskárnách. Ve starších ročnících byly v každém čísle barevné obálky a několik barevných tabulí, v posledních ročnících byly již jen černobílé ilustrace. Když jsem nedávno dostal poslední číslo 23. ročníku, nevěřil jsem svým očím. V tomto čísle je 32 (s obálkou 36) nádherných barevných tabulí, na kterých jsou, mimo jiné, také nově popsané druhy mušlí. Jak k tomuto zázraku došlo, vysvětluje Tom Rice v úvodu k tomuto číslu. V poslední době mnoho časopisů, zabývajících se mušlemi, ukončilo publikování – naposled Vita Marina. Tom Rice uvažoval, že bude muset také skončit, když tu se, jak píše, objevili dva andělé v podobě otce a syna Patamakanthin z ostrova Phuket v Thajsku, kteří mu nabídli, že podpoří další vydávání jeho časopisu. Navíc zařídili jeho tisknutí v Bangkoku s rozšířením každého čísla o barevné tabule. Je to úžasná změna a z časopisu „Of Sea and Shore“ se rázem stal exkluzivní mušlařský časopis.

Snad bude čtenáře Voluty zajímat několik údajů ze života Toma Rice. Narodil se v roce 1939 v Port Gamble, ve státě Washington. Po absolvování základní a střední školy začal studovat na universitě a chtěl se stát universitním profesorem, obor biologie. Když se objevilo v roce 1961 dočasné místo správce mostu přes Hood Canal, opustil Tom universitu, ale plánoval návrat, až si to bude moci dovolit. To se ale nikdy nestalo a Tom zastával funkci správce celých 30 let. Most přes Hood Canal (obr.1) je největší plovoucí most na světě na přílivové vodě. V únoru 1989 takzvaná stoletá bouře zničila část mostu. Po opravě byla funkce správce mostu zrušena a Tom tam již nemohl pracovat. Začal ale pracovat na jiném mostě v Tacomě. Bohužel ale, zatímco první most je od bydliště Toma pouhý 1 km, na druhý musel dojíždět téměř 100 km (jedna cesta), takže to bylo velice náročné na čas.

Tom sbíral mušle a jiné mořské živočichy již jako student střední školy, nejdříve v okolí svého bydliště a potom i v Mexiku a jiných zemích. Sbírka rostla a Tom přemýšlel o možnosti zřídit pro ni muzeum. Nakonec se mu podařilo v Port Gamble získat celé patro v jedné staré budově (obr. 2) a sbírky zde umístit. Není to muzeum ledajaké, je zde více než 12 000 druhů lastur a několik tisíc ostatních živočichů. Při muzeu je také obsáhlá odborná knihovna.

Brzo po startu časopisu dělal Tom odborného průvodce při „mušlařských“ výletech, které organizovaly dvě cestovní kanceláře. Jednou si řekl, proč by takové zájezdy nemohl dělat sám. Tak to zkusil a jezdil se svými zákazníky po celém světě. Po čase ale musel této činnosti zanechat pro mnoho práce v zaměstnání a nemožnost odejít, když to potřeboval.

S Tomem Ricem se znám již 40 let a jsme stále ve styku. Vyměňovali jsme si mušle, první výměnu jsme uskutečnili v roce 1961. Všechny mušle, které jsem mu poslal, jsou uloženy v jeho muzeu. Také jsem přispíval malými články a fotografiemi do jeho časopisu.