Úvaha nad ochranou přírody

Jaroslav Picka



    Občas dostávám otázku, zda sběratelství mušlí neohrožuje jejich stavy a tím i jejich další existenci. Odpověď je, podle mého názoru, jednoznačná - nikoliv. Domnívám se, že mohu svoje tvrzení doložit fakty. Na začátku 20. století, kdy bylo sběratelství lastur už značně rozšířeno, se uvádělo asi deset mušlí považovaných za naprosté rarity.

    Patřila mezi ně například krásná ulita plže s hezkým českým jménem obručanka nádherná (Epitonium scalare), o které se mluvilo jako o naprostém unikátu. Známá je i nevídaná cena tisíců tolarů, kterou za ni zaplatila císařovna Marie Terezie. Dnes její cena dosahuje asi 1-2 dolarů. Další raritou byla homolice sláva moří (Conus gloriamaris) - do roku 1900 bylo známo jen několik kusů. Dnes je v nabídkových seznamech označována jako nepříliš hojná a její cena se pohybuje u běžných kusů pod 100 dolarů.
 
 

    Slavnou vzácností byl také křídlatec Listerův (Strombus listeri) z Indického oceánu. Dnes se dá najít i v balíčcích s levnými mušlemi pro děti. Další ze slavné desítky rarit byl zavinutec Fultonův (Cypraea fultoni). Ten se ještě před třemi, čtyřmi lety prodával na mezinárodních výstavách za částku převyšující 1000 dolarů. Už dva roky je na ceně 100 až 300 dolarů. Samozřejmě stále existují raritní a velmi vzácné mušle, ale jen do té doby, než se náhle objeví na trhu ve větším množství. Pak jsou ovšem i mušle žijící na nedostupných místech, v malých populacích nebo ve velkých hloubkách, a ty jsou svojí nedostupností stále vysoce ceněny.

   Příčin, proč u mnoha vzácných druhů došlo k náhlému vysokému počtu nálezů, je několik. Především k vyššímu počtu nálezů přispěl rozvoj potápěčské techniky - vynález akvalungu. Místo nemotorných potápěčských skafandrů s nutnou lodí a početnou obsluhou, umožňuje dnešní moderní potápěčská technika prakticky komukoliv, po krátkém zácviku, potápění do hloubky desítek metrů a vcelku pohodlný sběr plžů i mlžů. Další důvod už si málokdo uvědomuje. Plži i mlži mají většinou obrovský rozmnožovací potenciál, někdy až v miliónech kusů vajíček.
 
Strombus listeri

    Samozřejmě jen procento nebo promile z tohoto počtu doroste v dospělé jedince. Brání tomu množství predátorů i omezené potravní možnosti prostředí. Sběrem dospělců na určité lokalitě se potravní nika uvolňuje a mizí i množství potenciálních predátorů, takže více veligerů - larev má naději dospět. Entomologové, kteří se zabývají jinou skupinou bezobratlých - brouky, to dobře znají. Při chytání velkých střevlíků do zemních pastí se někdy podařilo v sezóně vychytat prakticky 70 až 80 % dospělé populace. Příští sezónu se však na dané lokalitě objevil až pětinásobný počet dospělých jedinců. To se opakovalo řadu sezón. Příčina je v tom, že odstraněním dospělých dravých brouků se zvýšily naděje larev a zvýšila se také úživnost potravní niky.

    Současné techniky ochrany bezobratlých živočichů jsou zastaralé a málo účinné. Spočívají pouze v pasivní ochraně území nebo lokalit a v zákazech manipulace s jedinci. Jak málo je tento způsob ochrany účinný, se lze přesvědčit v oblasti Karibiku, kde na Floridě jsou přísně chránění křídlatci velcí (Strombus gigas) a jejich počty jsou kritické, zatímco na nedaleké Kubě se jich na břehu válí velké hromady, protože rybáři je soustavně loví - ne jako suvenýry pro turisty, ale ze zcela prozaického důvodu, jako návnady k lovu velkých ryb.

    Podobná situace je i u chráněných mlžů - zév. V oblasti Pacifiku jsou přes všechny zákazy vývozu trvale loveny pro výborné maso. Jejich schránky jsou všude na břehu nebo i v moři pouhým odpadem. Dalším příkladem mohou být známí zavinutci penízkový a kroužkový (Cypraea moneta a Cypraea annulus), kteří byli dlouhou dobu platidlem. V minulých stoletích byly vyloveny miliardy exemplářů a přesto (nebo právě proto) v celé oblasti stále patří k velice hojným plžům.

    Živočišný druh označovaný jako Homo sapiens ovládl celou planetu Zemi a svojí činností změnil 100% životního prostředí. Polychlorované bifenyly a známé DDT se dnes nalézají i v mléku ledních medvědů za polárním kruhem. Splachy saponátů a umělých hnojiv ovlivňují světové oceány. To ovšem nemusí nutně znamenat zánik druhů v těchto prostředích. Velmi mnoho živočichů se dokáže přizpůsobit. Samozřejmě pokud je změna pomalá. Pokud dojde k havárii ropného tankeru nebo k jiné technické katastrofě, znamená to naprostou zkázu na mnoho let.

    Dnes už ale nelze chránit určité malé kousky zdánlivě přirozených území a předpokládat při pasivní ochraně, že to postačí pro zachování všech vyskytujících se druhů. Progresivní ochrana by měla být zaměřena na trvalou péči o území a na jistou míru hospodaření s biologickým potenciálem. Je dobře známo, že podhorská louka pravidelně sečená a sklízená rozkvete vždy znovu s každým jarem v plné kráse a s celým spektrem rostlin. Pokud ovšem zůstane ležet několik let ladem, skladba se změní a převahu získají agresivní plevele a buřina.

    Takže z výše uvedeného vcelku jasně vyplývá, že vliv člověka - sběratele není nijak významný, a snad i přispívá k rozvoji populací určitých druhů, protože je také určitou formou hospodaření tak, jak ho od nepaměti známe třeba v hospodaření myslivců s lesní zvěří v kulturní krajině.