Čtyřžábří hlavonožci (Nautiloidea) žili nejvíce v prvohorách a to v ordoviku, siluru, devonu a karbonu, což představuje období před 500 – 235 miliony let. Koncem prvohor v permu (285 – 235 mil. let) rychle ubývali a v celých druhohorách, třetihorách a čtvrtohorách se jejich výskyt silně zredukoval. Vývoj této podtřídy hlavonožců kulminoval zejména v silurských mořích. Bylo popsáno přes 2500 fosilních druhů. Je to obrovské množství, když si uvědomíme, že v současné době žije pouze 6 druhů loděnek, převážně v Indopacifiku. Jsou to tyto druhy:
 

Genus Nautilus Linné, 1758

1. Nautilus macromphalus Sowerby, 1849 Nová Kaledonie
2. Nautilus pompilius Linné, 1758 JZ Pacifik
3. Nautilus repertus Iredale, 1944 Indonésie
4. Nautilus scrobiculatus Lightfoot, 1786 JZ Pacifik
5. Nautilus stenomphalus Sowerby, 1849 Filipíny
6. Nautilus suluensis Habe et Okutami, 1988 Filipíny
 

    Na  prvním  snímku  je  jeden  druh  fosilní  loděnky z Polska  a vedle druh N. macromphalus, který je na rozdíl od celkem běžného N. pompilius vzácnější a je endemitem z Nové Kaledonie.

    Loděnka je dravec a kolem úst má asi 90 krátkých ramen, která nemají přísavky, ale vylučují lepkavý sliz, který jim pomáhá při lezení a při lovu kořisti. Žije v hlubších vodách pod 100 m, kde se životní podmínky po miliony let celkem neměnily a také proto se tato „živoucí fosilie“ dožila dnešní doby.
 

Nautilus sp., Polsko, vel. 195 mm, Jura, 140-190 mil. let. Coll. J. Němec.	Nautilus macromphalus Sowerby, 1849. New Caledonia. Skutečná velikost 145 mm. Coll. Jaromír Němec.

    Amoniti (Ammonoidea) žili nejvíce v prvohorách, v devonu a karbonu (405-285 mil. let) a v druhohorách – v triasu a juře (235-135 mil. let). V křídě postupně ubývali a koncem křídy vymřeli, ale proč tomu tak bylo a proč se nezachoval alespoň jeden rod jako u loděnek, nevíme.

    Amonitů je velké množství druhů různých tvarů a velikostí od několika centimetrů až po několik metrů. Na reprodukci je údajně největší amonit na světě z Nového Zélandu a dále amonit, který jsem vyfotografoval před muzeem ve Frankfurtu, je také pořádný kus. Na fotografiích přiložených k článku je jen několik druhů amonitů, ale i tak je vidět jejich rozmanitost. Zajímavý je amonit z Nepálu, který přivezl v roce 1997 pan Josef Podhajský. Byl nalezen v Himálaji na místě, kde je dnes nejvyšší horstvo na zeměkouli. Zde bylo před desítkami milionů let moře. Je to neuvěřitelné, ale pochopíme to, když si uvědomíme, že Himálaj byl vyvrásněn až v třetihorách a začátkem čtvrtohor.
 
 

Amonit, Maroko, vel. 210 mm, leg. Josef Munzar, 1998.	Amonit – průřez, Francie, vel. 102 mm, coll. J. Němec.

Amonit, vel. 50 mm, Nepál, Himálaje ve výšce 2500 m. Leg. J. Podhajský, 1997. Coll. J. Munzar.	Amonit z jurské periody (137-195 mil. let), údajně největší na světě. Byl vykopán u Kawhia (New Zealand) v r. 1978.

Amonit Dactylioceras, vel. 35 mm, Schlaifhausen, Nord Bayern. Spodní Jura, 170 mil. let, coll. J. Munzar.	Obří Amonit  před Přírodovědeckým muzeem ve Frankfurtu n. M. Foto J. Němec.

    V 19. čísle Voluty je velice zajímavý článek pana Bohumila Juna „Obří amonit“. Škoda, že se nepodařilo vykopat celý exemplář nebo alespoň pořídit fotodokumentaci. Pak bychom asi měli největšího amonita na světě u nás.