Chtěl bych uveřejnit v klubovém časopise Voluta alespoň jeden příspěvek, týkající se mé malé, ale zajímavé sbírky zkamenělin. Na jaře roku 1974 byl při výkopových pracích v obci Desná v okrese Svitavy učiněn neobyčejný nález zkameněliny amonita. Bagrista při hloubení sklepa rodinného domku odloupl skoro třímetrový plát opuky a naskytl se mu pohled, pro který přerušil práci a přivolal stavebníka budoucího domku. Na odkryté ploše byly zkamenělé pozůstatky velikého amonita. Průměr viditelného otisku byl přibližně 3 metry a dále zkamenělina vcházela do bloku opukové skály. Protože stavebník věděl, že sbírám již několik let zkameněliny, rozjel se za mnou do Poličky, abych o tuto podívanou nepřišel. Dodnes mě mrzí, že jsem neměl k dispozici fotoaparát a nemohl udělat k tomuto nálezu žádnou fotodokumentaci. V té chvíli jsem se snažil zachránit, co se dá a také nebyl čas vzhledem ke zdržení na stavbě. Nalezený exponát nejenže byl nemanipulovatelný pro svoji váhu, ale také pro rozměrnost. Za pomoci všech přítomných jsme oddělili pozitiv zkameněliny středu amonita, který sám vážil ke 100 kg. Tuto zkamenělinu jsme naložili do automobilu, zavezli do Poličky a exponát jsem umístil před rodinný dům, ve kterém bydlím. Po nakonzervování a opatření štítkem se tato zkamenělina stala součástí mé sbírky. Na přiložené fotografii jsou patrné ještě další schránky mlžů, které jsou zachovány spolu se zvápenatělou schránkou amonita.

    V okrese Svitavy a v okolí Poličky se vyskytují sedimenty opuky, jílů a pískovců. Tyto sedimenty pocházejí z druhohor z útvaru křídového. Jednou z nejvýznamnějších událostí v době křídové je rozsáhlá mořská transgrese, která se označuje jako cenomanská. Tato záplava se projevila nejen v Evropě, ale i v ostatních světadílech. Cenomanská transgrese patří k největším záplavám naší země. Pro ilustraci - byla zaplavena část českého masivu, Bavorsko, Šumava, Český les, Polsko směrem ke Krakovu. Dále se záplava rozšířila až k Baltickému moři. Zaplaveno bylo jižní Švédsko, celé Dánsko, severozápadní Německo a Holandsko, také celá Anglie a převážná část Skotska, Irska a západní Evropy. Po tomto výčtu zaplavených území je zřejmé, jaká byla rozloha tohoto křídového moře. Právě z této doby pochází nález tohoto amonita. Určil jsem jej jako Pachydiscus peramplus. Je vidět, že v této uvedené lokalitě v okr. Svitavy bylo druhohorní moře teplejší, protože průvodní zkameněliny amonitů v severních studených oblastech mizí. Dále pak vyplývá z nálezu, že v této lokalitě bylo moře spíše hlubší, asi do 200 m hloubky. Amoniti, kteří byli v období jury nejdůležitějšími vůdčími zkamenělinami, hráli důležitou úlohu v období křídy. Křídoví amoniti vytvářeli též odchylné formy. Takže z tohoto období známe mimo normálně vyvinuté amonity (pachydiscus) ještě zástupce věžovitě vyvinutých (turilites), volně vinuté (crioceras) a částečně rozvinuté (scaphites). Proč došlo k tomuto podivuhodnému vývoji různých rodů, není známo. Na konci období křídy amoniti rázem vymřeli a do třetihor již nepřešli.

    Závěrem. Každá zkamenělina je sama o sobě jedinečným dokladem o životě v minulých geologických dobách a je zároveň dokladem nenahraditelným. Můžeme říci, že téměř denně jich mnoho k velké škodě přichází nazmar.